
V ORL se využívá řada vyšetřovacích metod. Některé jsou společné i pro další odvětví, jiné zcela specifické právě pro tento obor. K obecně využívaným vyšetřením patří:
Jako pomůcka se využívá ústní lopatka, vyšetření probíhá pohledem.
K rozlišování chutí se využívají roztoky cukru, soli, kyseliny citronové a chininu.
Probíhá pomocí laryngoskopického zrcátka.
Provádí se v celkové anestezii pomocí flexibilního laryngoskopu a krátkých konických tubusů a koncovým osvětlením.
Endoskopické vyšetření jícnu za pomoci tuhých i ohebných tubusů, cíl je diagnostika i léčba, v lokální nebo celkové anestezii.
Pohmatem a poklepem se zhodnotí změny na ušním boltci a zevním zvukovodu. Vyšetření pomocí řeči: druhé ucho, než je vyšetřováno, musí být vyřazeno z provozu ucpáním.
K otoskopii je potřeba ušní zrcátko, pinzeta, sonda, čelní reflektor a ušní štětičky.
Za pomoci ladiček se provádí několik různých zkoušek, a to Weberova, Rinneho a Schwabachova. Založeny jsou na srovnání délky slyšení vzdušným a kostním vedením.
Zkouška pomocí přístroje zvaného audiometr v odhlučněném prostoru, využívají se tóny nebo slova.
Vyšetření pomocí Hartmanova zrcátka (přední rinoskopie) nebo nepřímo zadní rhinoskopií, ke které je potřeba endoskop, laryngoskopické zrcátko a ústní lopatka.
Vyšetření čichu pomocí známých dráždivých pachů.
Provádí se výdechem na zrcátko, sleduje se velikost a souměrnost orosení, rychlost vdechu a výdechu a případné doprovodné šelesty.
Endoskopie nosní dutiny.
Endoskopie vedlejších nosních dutin.
Prosvícení vedlejších nosních dutin v temné místnosti.
Sterilní punkční jehlou a stříkačkou, v lokální anestezii.
Vyšetření průdušnice a průduškového stromu.