OTOLARYNGOLOGIE

Otorinolaryngologie (nebo též otorhinolaryngologie či otorinolaryngo- logie) je známá pod zkratkou ORL nebo také "ušní, nosní, krční". Název vychází z řeckého otos (druhý pád slova ucho), rhinos (nos), larynx (hrtan) a logos (věda). V překladu jde tedy o vědu o uchu, nosu a krku.

Tento lékařský obor se specializuje na diagnostiku a léčbu onemocnění nebo úrazů hlavy a krku, chorob ušních, nosních a krčních, a to u dětí i dospělých. Úplný název je otorhinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku. Lékaři, kteří se tímto oborem zabývají, jsou otorhinolaryngologové.

Toto specializované odvětví vykonává diagnostickou, léčebnou, posudkovou, chirurgickou i preventivní činnost. Dříve se více rozlišovala otologie, rhinologie a laryngologie, dnes jsou tyto obory sloučeny.

Pokud se na zaměření ORL podíváme podrobněji, zabývá se problematikou těchto anatomických oblastí:

• Zevní, střední a vnější ucho
• Horní cesty dýchací (nos, vedlejší nosní dutiny, hrtan)
• Horní cesty polykací, hltan, slinné žlázy, lymfoepiteliální
• Orgány s vnitřní sekrecí a lymfatické orgány krku
• Smyslové orgány čichu, sluchu, rovnováhy a chuti
• Nervy a obalové tkáně výše uvedených orgánů

Součástí ORL jsou i dvě speciální odvětví, foniatrie a neurootologie.

Foniatrie se věnuje poruchám řeči, sluchu a hlasu. Využívá chirurgické, medikamentózní i edukační metody (nácvik správné hlasové tvorby, především u hlasových profesionálů, například zpěváků, hlasatelů nebo herců).

Neurootologie se zabývá závratěmi ORL původu a ušními šelesty.